Pozdrav od Ellen a Martina


web013Je to už měsíc, co jsem odcestovala za Martinem na Kypr. Poznala jsem nová místa, nové lidi, ale hlavně jsem se svým manželem. Jsme Pánu Bohu moc vděční za to, že nám umožnil být spolu. A jestli dá, budeme ještě několik měsíců trávit společně tady, na Kypru.      Má cesta sem byla pro mne jako noční můra. Neumím anglicky ani maďarsky a měla jsem letět z Budapešti. Pán Bůh mi ale do cesty postavil dívku, se kterou jsem se seznámila již v autobusu z Košic do Budapešti. Ona letěla také do Larnaky a její angličtina byla perfektní. Děkovala jsem Bohu, protože sama bych si asi neporadila.
Po mém příletu si Martin vzal dovolenou a navštívili jsme krásná místa ostrova. Od poloostrova Karpas až po pohoří Troodos. Mezi tureckou a řeckou stranou je vidět velký rozdíl. A to nejen v cenách, ale i v chování lidí a přístupu k životu a věcem. Jsme moc rádi, že žijeme na turecké straně. Lidí jsou zde příjemní, nejsou vypočítaví a mají ještě zásady, které se málokde vidí. Člověk se zde cítí bezpečně a to jsme přitom v muslimském světě.
Bydlíme kousíček od místa zvané Salamis. Asi 15 minut jízdy na kole. Je to blízko místa, kde se chodíme koupat. Právě zde apoštol Pavel a Barnabáš připluli na svou první misijní cestu. Je zvláštní pocit být na místě, kde oni vyprávěli o Ježíši. Kdykoliv jdeme na pláž, vzpomenu si na ně a představuji si, jak se vylodili a chodili po stejných místech jako právě já a vyprávěli lidem.
I přesto, že jsme zde spolu, chybí nám sbor a jeho společenství. Soboty trávíme buď u internetu, když nám Mišo Fischer zprostředkovává přenos bohoslužby z Prešova, pouštíme si přenosy z jiných sborů nebo si sami čteme biblické úkoly a z Bible. Ale nic nenahradí to společenství. Je krásné si užívat moře, slunce a jiné, ale domov to nikdy nenahradí. Chybí nám přátelé, rodina a domácí zázemí. A tak se už moc oba těšíme, že budeme jednou zase s vámi ve sboru.

 Ellen Kapraľová

[album id=6 template=compact]