Prvních 14 dní na Kypru.


na-vycvikuTento týden to bylo 14 dní, co můj manžel odcestoval na Kypr. Několikrát denně mám možnost s ním mluvit, tak jsem Pánu Bohu za to moc vděčná, protože jsme netušili, že to bude až takto možné.    Jeho mise začala tím, že musí něco přes měsíc zůstat ve vojenském kempu. Prochází různými  školeními. Učil se jezdit auty po levé straně silnice a s volantem na pravé straně, prošel výcvikem první pomoci, který měl na starosti člověk z Anglie, takže byl celý v angličtině (viz. foto) a  tento týden měli kontrolu, proto museli uklízet celý kemp.
Ve spojitosti s úklidem zažil, jak Pán Bůh člověka vede, když své starosti vloží na něj. Úklid se měl konat v sobotu. Martin mi volal, ať se za něj modlím, že půjde za svým nadřízeným a řekne mu, že v sobotu uklízet nebude. Sám nevěděl, jak se jeho nadřízený zachová. Oznámil mu, že se sobotního úklidu neúčastní, ale že je ochoten ve svém volnu přes týden udělat práci, kterou by dělat v sobotu. Nadřízený jeho žádosti vyhověl. Jsou to malé boje, ale i v nich člověk vidí Boží ruku a upevňuje si svou víru. Měl také možnost už s několika lidmi mluvit o Bohu a také se s jedním kolegou modlit.
Minulý víkend se konal výlet mimo kemp, kterého se mohl zúčastnit, a tak byl rád, že se dostal i na jiná místa a mohl si prohlédnout město, kde slouží (viz. foto).
Děkuji Pánu Bohu, že Martina vede a že ho chrání. Děkujeme i za modlitby za něj a za pozdravy, které skrz mne posíláte. Ráda mu každý pozdrav vyřizuji a vidím, že ho těší, že na něj myslíte. Začíná si zvykat v prostředí, kde je a tak je to už lepší, ale společenství věřících našeho sboru mu chybí.

Ellen Kapraľová

[album id=5 template=compact]