Skúsenosť


fama v noci    Brzy to bude rok, co Martin odletěl na Kypr. A já poslední dobou nemohla v noci spát a přemýšlela nad tím, co nám ten rok přinesl. Co jsme prožili a jak nás to ovlivnilo. Vzpomněla jsem si na jednu zvláštní událost, která mne utvrdila v tom, jak Pán Bůh se stará o každého a zasahuje tam, kde je potřeba.
Bylo to asi necelé dva měsíce po mém příletu na ostrov. Martin měl volno, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme na kolech k moři na vzdálenější pláž. Prožili jsme pěkné odpoledne. Nejeli jsme rovnou domů, ale stavili jsme se na ošetřovnu, abychom se navečeřeli. Mezitím se už setmělo. Protože jsem dojedla první a cítila se unavená, navrhla jsem Martinovi, že už pojedu sama domů (často jsem tu trasu takto po tmě jezdila) a on jak dojí, přijede za mnou. Že se mezitím osprchuji od soli a jak on přijede, bude se moct v klidu osprchovat on. Souhlasil, tak jsme se rozloučili, že se za chvíli uvidíme. Vzala jsem kolo a odcházela od ošetřovny. V tom za mnou vyběhl Martin, že nemám nikam chodit, ať počkám na něj, že za pět minut bude hotový.  Řekla jsem mu, že za tu dobu už budu osprchovaná a že i tak půjdu. On se vrátil do budovy a já šla dál. Když jsem se přiblížila k bráně, najednou jakoby neviditelná ruka mi nedovolila jít dál. Nedokážu ten pocit popsat, ale něco mi bránilo udělat další krok a odejít. Nejdříve jsem myslela, že se mi to jen zdálo, tak jsem se snažila udělat další krok, ale nešlo to. Tlačilo mne to stále zpět. Cítila jsem, že se musím otočit a vrátit. A tak jsem to i udělala.  Vběhla jsem zpět do ošetřovny a Martin, jak mne uviděl, byl šťastný, že jsem se vrátila. Řekl mi, že měl divný pocit, a že mu něco říkalo, že má za mnou vyběhnout a říct mi, abych nechodila sama. Já ho ale neposlechla a on měl o mne strach a modlil se, aby se mi nic nestalo. Dodnes nevíme, co by se stalo, kdybych odešla. Ale věřím tomu, že ten, kdo mne zastavil svou rukou, byl Pán Bůh. Když jsem tehdy usínala, přemýšlela jsem nad tím, proč to Pán Bůh udělal. Možná to jednou bude moje otázka, až budu mít příležitost si s ním povídat tváří v tvář. A on mi řekne, že to nebyla jediná situace, kdy takto u mne stál. Někdy si ani neuvědomujeme, v jakých situacích při nás stojí. Jaké nebezpečí na nás číhá, ale on vidí dopředu a chrání nás.
Prožili jsme na Kypru mnoho takových zkušeností. Pán Bůh nám například poslal do cesty milou paní s novorozencem, když nám na řecké straně ostrova přestalo jet auto a ona nás odtáhla k turecké hranici, odkud jsme mohli zatelefonovat do kempu. Nemusela nám pomáhat. Měla malé miminko v autě a spěchala domů, ale ona se nechala Pánem Bohem použít a pomohla. Děkuji Pánu Bohu za takovéto zkušenosti.

Ellen